2 Peter 2
1 Byli ovšem také lžiproroci v lidu, jako i mezi vámi se objeví lžiučitelé; ti zavedou zhoubná bludařství, a Pána, který je vykoupil, budou popírati; tím na sebe rychle přivedou zhoubu.
2 Mnozí pak budou následovat jejich výstřednosti; pro ně bude cesta pravdy haněna.
3 Z hrabivosti budou z vás těžit prolhanými řečmi. Ale soud proti nim odedávna nezahálí a jejich záhuba nedříme!
4 Vždyť Bůh neušetřil ani andělů, kteří se prohřešili, ale svrhl je do temné propasti pekla a vydal, aby byli střeženi k soudu.
5 Ani neušetřil starého světa, ale, když uvedl potopu na svět bezbožníků, zachoval jen Noema, hlasatele spravedlnosti, se sedmi jinými.
6 Také města.Sodomu a Gomorru odsoudil k zániku, obrátil je v popel, a tím dal příklad toho, co přijde na bezbožníky;
7 zachránil však spravedlivého Lota, sužovaného chlípným chováním bezuzdných lidí, -
8 neboť ten spravedlivý, dokud přebýval mezi nimi, musel vidět a slyšeti jejich hříšné skutky, a tím mučil den ze dne svou spravedlivou duši;
9 (tak) Pán dovede vysvobozovat zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé šetřit pro potrestání v den soudu;
10 hlavně však ty, kdo jdou za poskvrňujícími chtíči těla a pohrdají panstvem. Opovážliví domýšlivci, nebojí se tupit vznešenosti,
11 kde přece andělé, ač jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim potupný soud před Pánem.
12 Ale tito jako nerozumná zvířata, zrozená přírodou k lovení a hubení, tupí to, co neznají; ve vlastní záhubě se také zahubí
13 a dostanou (náležitou) odplatu za nepravost. Za rozkoš pokládají denní hýření, skvrny a ohavy, a rozkošnicky hýří, když vesele s vámi hodují.
14 Oči mají plné cizoložnice a nenasytné po hříchu; svádějí neutvrzené duše; srdce mají vycvičené v hrabivosti, jsou prokleti!
15 Poněvadž opustili přímou cestu, zbloudili a následovali cestu Balaama, syna Boerova, který si oblíbil mzdu za nespravedlnost, ale byl pokárán pro svůj zlý skutek.
16 Němý soumar promluvil lidským hlasem a zabránil prorokovi v nerozumném skutku.
17 Jsou to prameny bez vody a mraky hnané bouří; je pro ně uchována mrákota tmy.
18 Neboť promlouvají naduté, nicotné řeči a v tělesných chtíčích lákají výstřednostmi ty, kdo sotva unikli lidem žijícím v poblouzení.
19 Hlásají jim svobodu, ač sami jsou otroky zkázy, neboť člověk je otrokem toho, kým je přemožen.
20 Jestliže totiž unikli poskvrnám světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, a znovu se do nich zaplétají a dávají se jimi přemoci, jejich konec je horší než začátek.
21 Bylo by pro ně zajisté lépe nepoznat cestu spravedlnosti, než (ji) poznat, a pak se odvrátit od svatého příkazu, který jim byl podán.
22 Přihodilo se jim, co praví pravdivě přísloví: „Pes se vrátil k vlastnímu vývratku“ a „Vykoupané prase se (znovu) válí v blátě“.